Šperkovnice s majákem

Jak už to tak u žen bývá, nikdy se sebou nejsou spokojené. Aby byly ženy spokojenější, potřebují různá ověšující zkrášovadla a ty zase potřebují prostor, kde by civilizovaně a disciplinovaně spočívala. A jelikož moje žena není jiná, pro svůj vlastní duševní klid jsem se rozhodl stvořit pro její cennosti i bezcennosti šperkovnici. Celá konstrukce je ze smrkového dřeva a tenké zdobení na povrchu je vyřezávané a lepené z balzy. Látku pro vnitřní výstelku jsem koupil v krásném krámku v samém srdci města Loun, kde jsem působil trochu exoticky. Zřejmě moc mužů látky a krajky nekupuje. Zvláštní. Nu co, tak dál. Látka je lepená na kartonový podklad a pro lepší tvar a měkkost oné výstelky jsem látku podložil lisovaným vatovým čímsi, kterýžto jsem našel kdesi, což už si přesně nepamatuji. Poté jsem výstelku vlepil dovnitř a připevnil vrchní víko s pantíky. Na závěr všeho jsem se pustil do majáku. Jeho základem byla zbylá rulička po kuchyňských ubrouscích, do které jsem vyřezal okna a pomocí balzy a průhledné plastové folie jsem vytvořil vrchní část majáku. Z kulatiny z bukového dřeva jsem udělal rám pro síťovanou plochu pro zavěšení náušnic, která je z perličky, co nám zbyla, když jsme stavěli zeď. Vše je přetřeno bílou barvou, aby šperkovnice zapadla do naší ložnice. V tuhle chvíli jsou všechny náušnice srovnány, náhrdelníky pověšeny, žena spokojená a mě se lépe spí. Tedy pokud je telefon na své postýlce ;-)

Kachna bez zelí a bez knedlíků

Když se řekne kachna, každý si představí dozlatova opečenou kachýnku s knedlíčkem a se zelím, prostě vůni nedělního oběda. Mě se ovšem vybaví Citroen 2CV (tedy pokud nemám zrovna hlad), známý jako kačena nebo kachna, který jsme za mého dětství mívali. Naše kachnička byla v červenobílých barvách, měla plachtovou stahovací střechu, bylo to jednoduše pro malého kluka auto snů. Kamkoliv jsme přijeli, setkávali jsme se se zkoumavými pohledy domorodců. Moje nejhezčí vzpomínky jsou hlavně na tu dobu, kdy jsme byli o prázdninách na chalupě v Bechyni a jezdili jsme do města se staženou střechou stojíce s bráchou na zadních sedačkách a s hlavami trčícimi ven z auta. Všichni jsme tohle auto měli rádi, hlavně můj tatík a proto jsem se rozhodl, že po letech, co už ho nemáme, mu namaluji obraz s naší kačenou jako dárek k narozeninám a vzpomínku na ty krásné časy. K mému potěšení už visí na zdi u našich v ložnici a dokonce na čestném místě nad postelí.

Chester 1888

Před pár měsíci jsem brouzdal po internetu se snahou najít nějakou inspiraci na nový modelářský projekt. Hledal jsem starou stavbu, která by byla v co největší míře tvořena ze dřeva. Nakonec jsem narazil na krásnou budovu z viktoriánské éry postavenou do finální podoby roku 1888. Celá dřevěná nástavba stojí na zděných základech vytvořených již v době Říma. Od počátku sloužil dům jako obchodní místo na rohu křižovatky dvou nejrušnějších ulic města Chesteru. Město Chester v kraji Chesire bylo koncem 19. století vyhlášeným místem klidu pro anglickou smetánku utíkající před ruchem Londýna. Také proto zde vyrostla řada precizně zdobených domů sloužících pro nakupování a hýření anglické šlechty včetně té, dle mého názoru, nejzajímavější stavby, rohového domu přímo v centru celého komplexu. Všechny domy v těchto ulicích jsou ve světě jedinečné tím, že jsou v řadě propojeny takzvanými „rows“, což jsou vlastně jakési kryté uličky v prvním patře, které vedly napříč všemi domy v celé ulici. Každý dům měl alespoň jeden krámek s vchodem v úrovni ulice, který byl ve zděné části domu ještě z dob Říma a připomínal spíše sklepení a vcházelo se do něj dolů po schodech. V úrovni ulice byly vlastně jen jeho výlohy. Nad těmito krámky vedly již zmiňované zastřešené uličky a v jejich úrovni další vlna obchodů. Nad nimi potom byly většinou byty jednotlivých obchodníků, do kterých se vcházelo skrze obchod. Velkou výhodou pro stavbu tohoto modelu je skutečnost, že takřka všechny domy v obou ulicích v Chesteru stále stojí a jsou zrekonstruované přesně podle tehdejší podoby, takže k dispozici jsou fotografie dobové i současné. 

Podle jednotlivých fotografií a pohlednic jsem se snažil zjistit informace o obchodech a jejich majitelích od roku 1888. Úplně první dochovaný pohled na tento dům je z roku 1895 z obrazu jednoho neznámého anglického malíře, kdy zde ve třech obchodech bylo vlevo v přízemí zlatnictví a hodinářství Roberta Catleyeho, vpravo v přízemí byl obchod Timothy Deakina a v prvním patře byl obchod Adama Wilda, pravděpodobně kloboučnictví. 

Robert Catley byl pravděpodobně z významné zlatnické rodiny v sousedním Lancashiru, ovšem podle pohlednice z roku 1903, kde jsou výlohy zahrazené, se dá usuzovat, že někdy v tuto dobu svoje zlatnictví zavřel. Poslední zmínky o něm podle místních kronik jsou, že se zapojil do bojů v první světové válce, ze které se již nevrátil. 

Adam Wild, nejstarší syn z početné rodiny zdědil podle dochované závěti kloboučnictví po svém otci, které ovšem dlouho neudržel, podle fotografie z roku 1930, kde již odkoupila obchod v prvním patře společnost Waltons, která již předtím odkoupila obchodní prostory v přízemí po Robertu Catleym. Společnost Waltons, která se zaměřuje na oblečení a módní doplňky nakonec rozšířila své prostory i o poslední obchod po Timothy Deakinovi a je zde dodnes jako uznávaná značka Waltons and sons.

O posledním obchodníkovi Timothy Deakinovi již bohužel žádné dochované informace nejsou.

Fotografie z roku 1940