Chester 1888

Před pár měsíci jsem brouzdal po internetu se snahou najít nějakou inspiraci na nový modelářský projekt. Hledal jsem starou stavbu, která by byla v co největší míře tvořena ze dřeva. Nakonec jsem narazil na krásnou budovu z viktoriánské éry postavenou do finální podoby roku 1888. Celá dřevěná nástavba stojí na zděných základech vytvořených již v době Říma. Od počátku sloužil dům jako obchodní místo na rohu křižovatky dvou nejrušnějších ulic města Chesteru. Město Chester v kraji Chesire bylo koncem 19. století vyhlášeným místem klidu pro anglickou smetánku utíkající před ruchem Londýna. Také proto zde vyrostla řada precizně zdobených domů sloužících pro nakupování a hýření anglické šlechty včetně té, dle mého názoru, nejzajímavější stavby, rohového domu přímo v centru celého komplexu. Všechny domy v těchto ulicích jsou ve světě jedinečné tím, že jsou v řadě propojeny takzvanými „rows“, což jsou vlastně jakési kryté uličky v prvním patře, které vedly napříč všemi domy v celé ulici. Každý dům měl alespoň jeden krámek s vchodem v úrovni ulice, který byl ve zděné části domu ještě z dob Říma a připomínal spíše sklepení a vcházelo se do něj dolů po schodech. V úrovni ulice byly vlastně jen jeho výlohy. Nad těmito krámky vedly již zmiňované zastřešené uličky a v jejich úrovni další vlna obchodů. Nad nimi potom byly většinou byty jednotlivých obchodníků, do kterých se vcházelo skrze obchod. Velkou výhodou pro stavbu tohoto modelu je skutečnost, že takřka všechny domy v obou ulicích v Chesteru stále stojí a jsou zrekonstruované přesně podle tehdejší podoby, takže k dispozici jsou fotografie dobové i současné. 

Podle jednotlivých fotografií a pohlednic jsem se snažil zjistit informace o obchodech a jejich majitelích od roku 1888. Úplně první dochovaný pohled na tento dům je z roku 1895 z obrazu jednoho neznámého anglického malíře, kdy zde ve třech obchodech bylo vlevo v přízemí zlatnictví a hodinářství Roberta Catleyeho, vpravo v přízemí byl obchod Timothy Deakina a v prvním patře byl obchod Adama Wilda, pravděpodobně kloboučnictví. 

Robert Catley byl pravděpodobně z významné zlatnické rodiny v sousedním Lancashiru, ovšem podle pohlednice z roku 1903, kde jsou výlohy zahrazené, se dá usuzovat, že někdy v tuto dobu svoje zlatnictví zavřel. Poslední zmínky o něm podle místních kronik jsou, že se zapojil do bojů v první světové válce, ze které se již nevrátil. 

Adam Wild, nejstarší syn z početné rodiny zdědil podle dochované závěti kloboučnictví po svém otci, které ovšem dlouho neudržel, podle fotografie z roku 1930, kde již odkoupila obchod v prvním patře společnost Waltons, která již předtím odkoupila obchodní prostory v přízemí po Robertu Catleym. Společnost Waltons, která se zaměřuje na oblečení a módní doplňky nakonec rozšířila své prostory i o poslední obchod po Timothy Deakinovi a je zde dodnes jako uznávaná značka Waltons and sons.

O posledním obchodníkovi Timothy Deakinovi již bohužel žádné dochované informace nejsou.

Fotografie z roku 1940

Fotografie z roku 1903

Obraz z roku 1895

Postup stavby:

Při stavbě jsem vycházel z obrazu od onoho neznámého anglického malíře, který v porovnáních a při přeměřování s fotografiemi se ukázal jako naprosto precizní a poměrově přesný. Jeho velkou výhodou oproti fotografiím bylo to, že byl namalován přesně čelně proti zkosené stěně se schodištěm uprostřed, takže díky tomu se dalo poměrně přesně spočítat jednotlivé poměry mezi každou částí domu. Přesné informace o výšce domu jsem neměl, takže opět metodou poměru mezi lidmi na fotografiích a na obraze a domem jsem si určil základní výšku domu a podle ní jsem potom v Photoshopu upravil čelní stranu se schodištěm z obrazu na velikost A3 a vytiskl, abych měl přesný poměrový obraz. Všechno sedělo přesně a tak jsem začal s tvorbou výkresů a měření velikostí podle vytištěné předlohy.

Přízemí a první patro.

Celou stavbu jsem si rozdělil do tří částí na přízemí s prvním patrem, druhé patro a střešní komplex. U prvních dvou částí jsem dělal výkresy pro všechny tři stěny zvlášť, první čelo se schodištěm podle obrazu a zbylé dvě stěny jsem musel poměrově dopočítávat s ohledem na zakřivení prostoru kvůli perspektivě na obraze. Po dokončení výkresů jsem začal se samotnou stavbou. První jsem udělal základní konstrukci každé stěny, která vyžadovala naprostou přesnost, aby se to později neprojevilo. Kvůli tomu jsem ještě vytvořil spodní půdorys, kde jsem co nejpřesněji vyměřil všechny úhly a pak začalo měření a řezání. Nejdříve jsem si vytvořil základní kostry jednotlivých stěn a ty jsem pak podle spodního půdorysu seříznul a sesadil dohromady v přesném úhlu. Když jsem měl základní kostru hotovou, začal jsem dělat vrchní ochoz spolu se základem výloh spodních obchodů. Po hrubém dokončení přišlo na řadu schodiště, na které jsem si udělal dvě bočnice s vyřezaným profilem schodů a na ně jsem postupně zasazoval jednotlivé dřevěné hranoly. Nakonec jsem schodiště spolu s vnitřním chodníkem v prvním patře pokryl sádrou s příměsí Herkulesu a do něj jsem potom vyřezal jednotlivé dlaždice. Barvení schodiště a dlaždic je pouze předběžné, celý model je konstruován tak, aby se dal před barvením rozebrat a nabarvit postupně. Poté jsem se pustil do obchodu za ochozem v prvním patře, všechno jsem si opět rozkreslil a pak stejným způsobem dal dohromady. Tím skončila hrubá stavba první části.

Druhé patro.

Po počáteční snaze při nekonečné tvorbě detailů spodní části domu jsem se rozhodl pustit se do hrubé stavby druhého patra, aby se celý projekt trochu pohnul. Celé patro jsem si opět rozdělil na 3 části, přičemž každá část obsahovala jednu stěnu a jeden výklenek, které jsem dělal odděleně pro pozdější lepší manipulaci pro dodělávání detailů. Jednotlivé stěny jsem udělal jednoduše podle nákresu vyříznutím do balzy a poté jsem na ni dolepil jednotlivé příčky. Okna a další detaily jsem jako u prvního patra odložil na později, jakmile budu mít celou stavbu nahrubo dokončenou. Největší problém druhého patra byl vysoký výklenek s věžičkou na čelní straně domu. Základní tvar výklenku je osmiúhelník se čtyřmi krátkými a čtyřmi dlouhými stěnami. Seřezávání úhlů jednotlivých trámů mezi okny se ukázalo jako dost problematické, jelikož bylo potřeba seříznout každý úzký trám hned dvakrát a v různých úhlech a kvůli malé tloušťce byla jediná možnost to provést od ruky, což vedlo k mnoha nepřesnostem a k mnoha opravám. Momentálně jsem dokončil základní tvar prvního patra čelního výklenku a nahrubo jsem sesadil dohromady jednotlivé stěny druhého patra.