Gravírování 1. část

K Vánocům jsem dostal od ženy perfektní dárek, gravírku Micromot 50/E od Proxxonu. Nutno říct, že jsem otravoval už dlouho a tak mi jí radši pořídila, aby ode mě měla klid. To se jí povedlo dokonale, protože už pár dní se vídáme jen u jídla a v noci ve společné lóži. Zatím jsem ve fázi zkoušení, součástí gravírky bylo několik nástavců na různé povrchy a materiály. Zatím jsem zkoušel jen gravírování do dřeva a do skla. Co se skla týče, je to práce čistá a přesná, u dřeva je většinou problém s jeho strukturou, kdy je jeho tvrdost nerovnoměrná a gravírování je dost náročnější, aby se gravírka nesvezla a nezasáhla jinam. Na sklo je jediný speciální nástavec s diamantovou hlavičkou, na dřevo je možné použít v podstatě všechny ostatní nástavce, ať už jsou na dřevo nebo na kov. Postupně nafotím a přidám jednotlivé postupy a použití různých nástavců.  Zatím přikládám nafocené moje první pokusy. Do skla jsem improvizoval a gravíroval od ruky a z hlavy. Ornamenty na dřevěné desce jsem si nejdříve předkreslil a jelikož jsou obě strany zrcadlově stejné, předkreslil jsem si nejdřív jednu stranu a pak jsme si udělal mustr na druhou stranu zrcadlově přetočenou. Nechal jsem se inspirovat zdobením na jedné staré truhlici, kterou jsem před pár lety objevil na půdě. Poté jsem nahrubo vygravíroval obrysy, které jsem postupně zahlazoval a zaobloval do výsledného tvaru. Přesný postup popíšu, až nafotím jednotlivé hlavice, aby to bylo co nejlépe patrné.

Malá a skladná..

Od mé milované švagrové přišel impuls na výrobu jedné menší šperkovnice do jejího dočasného bytu s menšími úložnými prostory, tak jsem se pustil do díla. Rozměry spodního dílu jsou 25x15cm a řešil jsem ho stejně jako u předchozí šperkovnice jen s tím rozdílem, že jeden z požadavků byl vytvořit uchycení náušnic, které nelze pověsit na zadní síťku. To jsem vyřešil tak, že jsem vzal jeden úzký odřezek překližky a nařezal jsem do něj drážky, aby se do nich daly náušnice zasunout a zezadu zachytit špuntíky. Vcelku dobrou myšlenku mi lehce zhatila moje nekoncentrovanost, když jsem zapomněl spočítat počet otvorů, který mi vyšel lichý a tak nezbývá než doufat, že obdarovaná ztratí alespoň jednu ze svých náušnic. Dalším z požadavků byla bílá barva s fialovými doplňky.  To se ukázalo jako dost složité, aby šperkovnice nevypadala jako krabice od borůvkovo -jogurtové zmrzliny. Nakonec jsem se rozhodl použít decoupage s motivem dvou opeřenců na větvi s červenými květy, které jsem přemaloval olejovými barvami na fialové. Nakonec se opět ukázalo, že v jednoduchosti je síla a tak jsem upustil od dalších barevných prvků a nechal šperkovnici převážně bílou. Jelikož mi stavba (a hlavně rozhodování, jestli je šperkovnička dostatečně reprezentativní) trvala o dost déle, než jsem čekal, stala se dalším předmětem k vánočnímu obdarovávání. Dárek se naštěstí setkal s úspěchem, což mi udělalo opravdu velkou radost.

Černá kočka vždycky smůlu nenosí..

Tato šperkovnice vznikla jako vánoční dárek pro nejlepší kamarádku mojí ženy. Jelikož jsou jejím oblíbeným motivem v domácnosti kočky (tedy aspoň doufám, v opačném případě už od nás má několik dárků tak trochu mimo mísu:-) ), rozhodl jsem se udělat pro ni šperkovnici v tomto duchu. Kočka před plůtkem na "peckové" náušnice je vyřezaná z překližky lupínkovou pilkou a i přes to, že to byl můj první pokus s touhle šikovnou pilkou, šlo to jako po másle. Zbylé kočičí zdobení přímo na dřevě už je skalpelem vyřezávané z balzy. Střecha nad sítem pro náušnice na zavěšení je kartónová vycpávka z mých oblíbených máslových sušenek, kterou jsem už jednou s úspěchem použil na starším modýlku. Barvená je v různých odstínech akrylovými barvami, aby nepůsobila jednolitě. Vnitřní výstelka je stejná jako u mé první šperkovnice. Jelikož jsem měl možnost být u rozbalení dárku, dle momentálního výrazu se dalo soudit, že se dárek líbil :-)